1 Samuel 13
1 1-2 Když Saul nastoupil na izraelský trůn, bylo mu třicet let. Ve druhém roce svého panování vybral z celé své armády jen tři tisíce Izraelců a zbytek mužů poslal domů. Se dvěma tisíci bojovníků se pak vydal do Mikmásu v Bételském pohoří a tisíc vojáků v čele se svým synem Jónatanem nechal v Gibeji na území kmene Benjamínovců.
2 ***
3 3-4 Jónatan zahájil útok proti Pelištejcům jako první a porazil jejich výsostné znaky v Gibeji. Zpráva o vítězství Izraelců se mezi Pelištejci rychle šířila, a proto dal Saul bez váhání po celé zemi rozhlásit, že zaútočil na Pelištejce a rozpoutal tak válku. Izraelci si byli dobře vědomi toho, jakou nenávist tím vzbudil u Pelištejců, a proto se shromáždili v Gilgálu, aby se k Saulovi opět připojili.
4 ***
5 Mezitím však své síly zmobilizovali i Pelištejci a k boji s Izraelem připravili třicet tisíc válečných vozů, vyzbrojili šest tisíc jezdců a povolali tolik pěšáků, že stejně jako zrnka písku na mořském břehu je nebylo možné spočítat. Takto vyzbrojeni se Pelištejci vydali k Mikmásu východně od Bét-ávenu, kde tábořila Saulova armáda.
6 Když to Izraelci viděli, nedokázali potlačit svůj strach a podlehli panice. Většina z nich se rozprchla a ukryla se v různých jeskyních, skalních rozsedlinách a stržích, ba i v jamách a vyschlých studních.
7 Někteří dokonce překročili řeku Jordán a uprchli až na území Gádu a Gileádu. Saul setrval v Gilgálu, ale všichni bojovníci, kteří zůstali s ním se třásli strachy.
8 8-9 Podle příkazu měl Saul sedm dní čekat na Samuelův příchod. Když ale ani sedmý den Samuel stále nepřicházel a Saulovi bojovníci se začali vytrácet, rozhodl se Saul, že vykoná obětní obřady sám.
9 ***
10 10-11 A jak se rozhodl, tak také udělal. Sotva však obětní obřad dokončil, přišel Samuel. Saul mu vyšel vstříc, aby ho přivítal, ale Samuel, který už o jeho činu věděl, se ho zeptal: "Proč jsi to udělal?" Saul se snažil své jednání omluvit a začal mu vysvětlovat: "Když jsem viděl, že moji vojáci ode mne utíkají, protože tys ani ve stanovený den stále nepřicházel, a uvědomil jsem si, že Pelištejci se stahují k Mikmásu připraveni kdykoliv zaútočit,
11 ***
12 pomyslel jsem si, že by nás tady v Gilgálu mohli napadnout dříve, než jsem stačil požádat Hospodina o pomoc. Proto jsem se nakonec rozhodl vykonat obětní obřad sám."
13 "Zachoval ses jako blázen!" odvětil nato Samuel. "Nedodržel jsi nařízení, které ti dal sám Hospodin, tvůj Bůh. Kdybys to neudělal, Hospodin by ti požehnal a ty i tvoji potomci by kralovali v Izraeli navěky.
14 Nyní však vláda tvé dynastie skončí. Hospodin si už našel jiného muže podle svých představ a ustanovil ho vůdcem svého izraelského národa, neboť tys porušil jeho příkaz."
15 Po těchto slovech Samuel Saula opustil a odešel z Gilgálu do Gibeje na území Benjamínovců. Když Saul spočítal všechny bojovníky, kteří s ním zůstali, bylo jich asi šest set.
16 Odtáhl tedy s nimi i se svým synem Jónatanem do Gibeje na území Benjamínovců a utábořil se tam.
17 Pelištejci rozložili svůj tábor v Mikmásu a odtud pak v různých směrech podnikli tři výbojná tažení. Jeden oddíl jejich bojovníků se vydal k Ofře na území Šúalu,
18 druhý vytáhl směrem k Bét-chorónu a třetí zamířil k hraničnímu území ležícímu nad Seboímským údolím nedaleko pouště.
19 V té době nebyl na rozkaz Pelištejců na celém izraelském území ani jeden jediný kovář. Pelištejci se totiž obávali, že by si Izraelci mohli vyrobit železné zbraně.
20 20-21 Kdykoliv si někdo z Izraelců chtěl nechat naostřit rádlo, motyku, sekeru, srp, vidle či bodec na pohánění dobytka nebo jiné nástroje musel navštívit pelištejského kováře a draze mu za jeho službu zaplatit.
21 ***
22 Kromě Saula a jeho syna Jónatana tedy tenkrát žádný z izraelských bojovníků neměl u sebe ani meč ani kopí.
23 A pelištejská armáda mezitím postoupila dále, až k průsmyku u Mikmásu.